Ve skupině je několika násobná síla, protože se rozrezonuje vibrace kolem meditujícího člověka a ta se propojí s energií druhého a zesiluje naladění, v podstatě se tato síla násobí. Vedení meditace Mistrem – učitelem je kanálem pro energie, dle jeho úrovně otevřeného vědomí Mistra, která teče k meditujícím žákům a oni se mohou spojit s touto energií. Doma člověk medituje pouze dle své úrovně otevření. Snaží se přiblížit k „božskému vědomí“, zatímco přes Mistra sestupuje božské vědomí do hmoty dle nejvyšší jeho dosáhnuté úrovně vědomí. Je to opačný tok energie.

Je to o tom, že božské vědomí se spojí s vědomím člověka, které dosahuje určité kvality otevření a především čistoty. Takový člověk stojí božskému vědomí za povšimnutí. A věř mi, je to velmi mnoho práce, aby člověk zaujal božské vědomí, aby Ono se k němu sklonilo a protékalo ním. Je to člověk, který se dal plně do služby stvoření – Bohu, odevzdal své osobní, aby naplnil to kolektivní – zájem stvoření a pozvednutí lidí. Překročil své ego, překročil své požadavky, měl na prvním místě službu nejvyššímu principu a ne sebe. Těch, kteří to dokázali, je velmi, velmi málo.

Je mnoho lidí co dlouho meditují, ale z pohledu božského vědomí nestojí za povšimnutí, nesvítí a božské vědomí je nezahlédne. Je to stejné jako v noci, když se díváš na nebe, vidíš jen hvězdy, které svítí – vlastně září. A musí zářit tak silně, aby ze země byly vidět. Stejný pohled je na nás. Božské vědomí se spojí se svítícím člověkem.

Z toho vyplývá, že když lidé přijdou, mohou se spojit s vědomím lidí, kteří již svítí a tím se rozprostřít do jednoho vědomí a o to větší energie se vytvoří a může být o to více vnoření božského vědomí do hmoty. Čím více fyzicky lidí na jednom místě bude, tím silnější projevení božského vědomí se vnoří. Svým způsobem každý odejde s energií „Mistra“, který je spojen ze shora dolů, tím pádem osvobozenou od ega, kterou by on sám nedokázal dosáhnout možná i za celý život. Je to velká milost a příležitost, ale člověk musí pro to taky něco udělat. Vzdát se osobního programu, výmluv, namyšlenosti a především jde o překročení základního programu Matrixu oddělenosti – „já sám“, který mu vlastně nejvíce brání dosáhnout zásadního vývoje svého vědomí. Je potřeba něco dát – vyprázdnit se, aby mohl dostat. Svým způsobem je to i o zkoušce úrovně vědomí člověka.

A upřímně, právě doma je člověk nejvíce spojen s Matrixem a meditování tam je nejnáročnější. Člověk je strháván ke starým vzorcům, povinnostem a zvyklostem, ze kterých těžko vystupuje. Ano, doma se člověk připojí pouze z roviny „někam se napojit“, ne aby mohlo vstoupit božské vědomí.