Mysl nám pomáhá chápat, rozumět, komunikovat. Náš svět je nastaven dle naší mysli. Jak se díváme, uchopujeme, rozumíme světu, tak podle toho svět vidíme. Mysl je nástroj, spojovatel zemského a jemnohmotného světa. Podle nastavení mysli uchopujeme svět, vidíme projekce a řešíme si svá témata.
Uvědomme si, že my jsme ti, kdo rozhodují, čemu dáme pozornost a co budeme prožívat. My si volíme z toho nekonečného množství prožitků, které jsou součástí oceánu celistvosti vědomí. Nakolik se necháme ovládat myslí a emocemi, které se objeví a dožadují se pozornosti, je na nás. „Ano, jsou tady, patří ke mně a já si mohu vybrat, co chci prožívat.“ Vědomé volení – rozhodnutí svého prožívání jde skrze poznání své síly, která je spojená s uvědoměním: „Já jsem tvořitel svého prožívání.“ Vystoupení z oběti a bezmoci, nenechat se vláčet myslí a emocemi. Existuje pouze to, čemu věnujeme pozornost.
Skrze myšlenku a slovo jsme tvůrci vesmíru. Každý z nás je zodpovědný za své myšlenky a slovo. Každá myšlenka a slovo se zapisuje do kolektivního vědomí. Když si to uvědomíme, naše myšlení se změní, začneme k myšlenkám a slovům přistupovat jinak. Prvním krokem k osvobození je prohlédnutí svých mentálních her. Věříme, že naše myšlenky, jsou naše myšlenky? Není to pravda. My nejsme tyto myšlenky. Myšlenky jsou právě aktivní z kolektivního vědomí, jsou vytvořeny již dávno a jen skrze naši mysl “proběhnou”. Stejné přitahuje stejné. Pokud ve svém vědomí (zápisu těla – mysli) máme třeba pochybnost o sobě, budeme jako magnet přitahovat negativní myšlenky tohoto typu. Lidé ale mají sklon se s myšlenkami ztotožňovat.
Mysl je nástroj, posel, který informuje a záleží, jak se s myslí ztotožníme. Zároveň naše vnitřní postoje, názory, domněnky a očekávání vytvářejí náš osobní filtr – projekce, a skrze ně se díváme na život.
Pokud chceme věřit a uskutečnit vnitřní růst, je třeba za sebou nechat vše staré, omezující, lpění, chtění, představy a očekávání. Pokud se opustí víra a ztratí se naděje, propadne se marnosti. Co je lepší, věřit nebo se uvrhnout do marnosti? To je naše volba! To venku nezměníte dle vašich představ. Ale ve výběru myšlenky máme svou svobodnou vůli. Svobodnou vůli dostal člověk od Boha jako dar, protože ji chtěl a Božský svět respektuje svobodnou vůli člověka. Přes ni se člověk učí a vyvíjí se. Umí člověk respektovat svobodnou vůli druhého? Proto Božský svět čeká, až se člověk poučí ze svých chyb, obrátí se k němu a chce propojit svou vůli s Vyšší vůlí. Jsme tady proto, abychom jednou došli k poznání, že máme volbu uvnitř sebe – Láska nebo boj. A my to můžeme vykonat hned! V každém okamžiku života si volíme svou myšlenku a pocit.
Měli bychom si dát pozor na základní mentální program, který souvisí s opakujícím se mocenským vzorcem Kaina a Ábela, který nás stahuje do nízkých úrovní ega a mysli. Vzorec Kaina a Ábela, kdy bratr zabil svého bratra, se bude stále opakovat, dokud jej nepochopíme a nepřestaneme žít odplatu za újmy a pocity nehodnoty. Již nezjistíme, kdo byl první a kdo za to může. Ale existuje zákonitost, že oběť a viník jsou spolu spojeni. Jsou to dvě strany jedné mince. Neznáme celý příběh, a proto nelze soudit. Je potřeba udělat kroky ke své bezpečnosti a dodržování zákonů, tak abychom nepřekračovali zákonitosti lidství. Zároveň si uvědomili, co nás to vše učí. Co je ještě důležité, jak se k tomu postavíme, co v sobě procítíme a co začneme šířit. Je důležité nepopírat a nepotlačovat vztek a lítost, je to přirozená lidská reakce, a pokud si ji přiznáme a necháme ji v sobě jen projít s pochopením, že je to přirozený proces, jsme osvobozeni od nenávisti, zloby a bezmoci. Díky tomuto prožitku jsme tak do nenávisti a zloby vložili přijetí s láskou a pochopením. Přestat se soudit a hodnotit a skrze prožitek smíření s těmito emocemi a negativními myšlenkami lze zneutralizoval negativní vibrace.
Pokud svůj vztek v sobě potlačujeme, jen se hromadí a sílí, ale hlavně nás ovládá. A jednou s největší pravděpodobností nekontrolovatelně vybuchne a sami se staneme násilníky. Takto vzniká v astrální úrovni dostatek energie k násilí a válkám, které se pak projeví ve hmotě skrze člověka, který sám vibruje nenávistí a zlobou. Stává se tak vhodným k projekci této zhmotněné síly.
Na jedné straně je člověk v pasivním postoji, je bezmocný (chudinka) a je vláčen všemi možnými myšlenkami a emocemi. Opakem je moc (despota – diktátor), ovládat a manipulovat ze strachu, vláčet druhé a vzbuzovat v nich určité myšlenky a emoce ve svůj prospěch. Mít je ve své moci. Mysl je nástroj ega a vyhodnocuje, co je pro ego dobré, bezpečné a výhodné. V lidech může být uměle udržován strach, protože tak jsou snadněji ovladatelní. To, že budu cítit strachy a negativní myšlenky, je prostě lidské. Ale je na každém, jestli se s nimi ztotožní. Žijeme: „Já jsem strach. Já jsem ten špatný.”? Nebo: „Teď skrze mou mysl prochází strach a negativní myšlenky, které mohu Já ovlivnit.“? A kdo je mé Já? Ten strach? Ne, Božská jiskra. ;-)
Jde o umění udržet si mysl v čistotě, světle a víře. Mysl je nástroj, je to posel, který spojuje božské a lidské. Představte si posla, který je v božském království a dostává napsanou zprávu, kterou má doručit do lidského království. Nebo naopak z lidského království se posílá zpráva do božského království. Ten posel nezodpovídá za to, co je napsané ve zprávě, co předává a z jakého království pochází. Je to posel a ten je neutrální – jen vykonává svou práci. Zodpovědní jsou ti, kteří zprávu vytváří a ti, co s tou zprávou pracují. Posel se neztotožňuje se zprávou, kterou nese. Přesto má posel nějaké schopnosti. Některý je velmi rychlý, jiný je rozvážný a spolehlivý, jiný posel se občas se zprávou zatoulá, … (V osobní horoskopu poznáte, jak pracuje váš posel, podle postavení Merkura.)
Zkuste takto přistupovat ke své mysli. Neztotožňujte se se svou myslí. Lidé jsou ale právě často tím, co je v jejich mysli. A přitom je to jen nástroj – posel, který má něco zviditelnit pro druhou stranu: co je úkolem člověka, pochopit, poznat a uvědomit si, kým skutečně je a prohlédnout své vzorce chování, reakcí, očekávání, představ a domněnek.
Staňte se čistým poslem, který rozpoznává, z jakého do jakého království nese zprávu.
V této době již neplatí dřívější nauka, že se má člověk „dostat za mysl“. Nyní je třeba uchopit svou mysl vědomě a používat ji tvůrčím způsobem. Být si vědom síly myšlenky a slova. Být vědomým tvůrcem svých myšlenek, a tím celého světa. Být projevením svobodné vůle lidství, které v sobě našlo svou božskou podstatu – bezpodmínečnou lásku k celému světu, aby tady na Zemi mohl nastat Ráj.
S láskou Nel